Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rodopis rodu Hála ze Křenku č.14

Nejstarším historicky doloženým přímým předkem z rodu Hálů byl Lukáš Hála. V roce 1685 koupil ve vsi Křenku na komorním panství Brandýs nad Labem grunt č.9, dnes č.p.14. 

Pojmem komorní bylo označováno panství patřící královské komoře, tedy králi. Od 16.století, v časech habsburské monarchie, byl brandýský zámek s mnoha vesnicemi, poli a lesy majetkem habsburských císařů, případně členů panovnické rodiny. Zámek v Brandýse nad Labem používali jako letní sídlo, zajímavé byly pro ně hlavně hony ve staroboleslavských lesích. Na panství  zastupoval císaře hejtman.

O vsi Křenku, původně nazývané Chřeníky nebo Chřeník, je nejstarší záznam z r.1337. V té době byl majetkem Jandy z Hlavna (Kostelního). K brandýskému panství byl připojen někdy před rokem 1437, přesný rok není znám. Ve vsi byla svobodná krčma a žilo v ní 13 hospodářů. (Prášek, 1.díl) Křenek patřil původně do farnosti Kostelec nad Labem.  „Všichni sousedé dávají po sajru (faráři), nebo se sem utíkají křtem a jinými povinnostmi. A též vajce se dává...o velice noci.“ (Prášek, 3.díl, str.488). V r.1651 byl Křenek přifařen do Staré Boleslavi, v kostele sv. Václava probíhaly všechny křty, svatby a pohřby. Tam docházeli většinou pěšky všichni obyvatelé na pravidelné nedělní mše svaté. Nejstarší zápis v matrice staroboleslavské je teprve z r.1682, z roku, kdy byla nejstarší matrika ve Staré Boleslavi založena.

V nejstarších pozemkových knihách, které se dochovaly, byl prvním zapsaným majitelem gruntu č.9, dnes č.14, Tomáš Horáček, který měl grunt v r.1558 již zaplacený. Ke gruntu patřilo 14 kop záhonů rolí ( tj. 70 strychů, t.j. 20 ha ). Na začátku třicetileté války (r.1618) měl hodnotu 150 kop grošů českých, po skončení třicetileté války v roce 1650 byl pustý, hodnota se snížila na 70 kop grošů českých. Během třicetileté války totiž docházelo k rabování a vypalování gruntů vojsky obou nepřátelských armád – císařské habsburské a protestanské. Po skončení války ( r.1648 ) vrchnost na svých panstvích sčítala své poddané, kteří přežili, a proto vznikla v r. 1654 Berní rula jako podklad pro zdanění obyvatelstva. Ve Křenku přežilo 5 sedláků a 2 chalupníci. Byl to Václav Tisl na gruntě č.1 se 100 strichy, Matouš Janderka, Jiřík Tauš, Adam Pergkmistr a Jan Voborník, všichni se 60 strichy, a 2 chalupníci - Pavel Houštecký s 30 strichy a Šimon Mladý s 8 strichy. Dvě selské a dvě chalupnické živnosti zůstaly dále pusté. Ve Lhotě, Nedomicích, Ovčárech a v Konětopech byla všechna hospodářství pustá, nežil v nich jediný obyvatel. V r. 1651 dostala vrchnost nařízení pořídit soupis obyvatel podle příslušnosti ke katolické víře pod názvem Soupis poddaných dle víry. Ten je v Národním archivu i v přepisu v oblastních archivech dodnes k dispozici. Jsou v něm uvedeni nejen držitelé chalup a půdy, ale i děvečky, čeledínové a podruzi ( měli pronajatou místnost  a živili se nádenickou prací ).  U nekatolíků měla být připojena poznámka, zda je či není naděje na obrácení na katolickou víru. Ve Křenku žilo 14 dospělých obyvatel, z toho 7 katolíků.

Pustého gruntu č.9, dnes č.14, se ujal dva roky po válce v r.1650 Jan Voborník. Majitelé gruntu č.9 se střídali, v r.1685 byl „odejmut Dobiáši Vrbskému, aby grut k dalšímu spuštění nepřišel“. Lukáš Hála ho v tom roce koupil za 101 kop grošů českých. Na gruntu hospodařil jen 14 let, v roce 1699 ve věku 60 let umírá. V matrice zemřelých je u jeho jména uvedeno, že byl rychtářem. Kde žil do svých 46 let? To se mi zřejmě nepodaří vypátrat. Matriky narozených a oddaných začínají kolem roku 1650, ale Lukáš se narodil dříve. Hálové žili v 17.stol. na brandýském panství v Horních Počernicích, Dřevčicích, Popovicích a v Toušeni. Mohl se tedy přistěhovat odtud, ale v berní rule ani v soupisu poddaných z roku 1651 ve vesnicích na brandýském panství uveden není. Jeho manželka se jmenovala Anna, měli spolu tři syny a tři dcery.

 

Dalším hospodářem na rodném gruntu byl syn Václav. Narodil se v r.1686 na gruntu č.14. Záznam v matrice narozených chybí, datum je odvozeno ze soupisu lidu v r.1700, kdy bylo Václavovi 14 let. V té době umírá otec a na gruntě zřejmě hospodaří matka vdova spolu s dětmi. Sestra Dorota se vdává za Václava Málka ze Křenku,  sestra Máří Magdalena za Václava Haranta ze Křenku. Majitelem rodného gruntu se Václav stává ve svých 20 letech, v r.1706. V témže roce se žení s osmnáctiletou Dorotou Stránskou ze Lhoty. Její otec byl ve Křenku šest let držitelem gruntu č.7, dostal se však do Lhoty na grunt č.8, nyní č.15. Václav a Dorota zplodili během 21 let sedm dcer a šest synů. Dceru Kateřinu provdali za Jiřího Černého ze Křenku, Alžbětu za Jana Vojáčka ze Křenku, Annu za Václava Raudnického do Kochánek, Ludmilu za Jiřího Micku do Skorkova. Anna a Veronika zamřely v dětském věku. O Dorotě není ve staroboleslavské  matrice oddaných záznam, ale provdaná se jmenovala Dvořáková. Je o tom záznam v pozemkové knize v zápise o předání gruntu. 

Nejstarší syn Václav se oženil s vdovou po Janu Černém ze Křenku, s Dorotou, a tím získal možnost stát se samostatným hospodářem na gruntu č.8, nyní č.2. Současně se stal i otčímem šesti Dorotiných dětí. Manželé spolu žili jen 4,5 roku. Při třetím porodu, kdy se Dorotě narodila dvojčata, matka zemřela. Bylo to v roce 1735. Grunt přebírá nejstarší syn Jana Černého. Václav se  znovu žení a s manželkou Annou zplodí ještě 9 dětí. Stal se šenkýřem (hospodským). 

V seznamu osob, které vykonaly velikonoční zpověď v r.1740, je uveden otec Václav Hála jako starší hospodář a syn Václav Hála jako mladší hospodář. Na gruntě staršího hospodáře č.9, nyní č.14, žil ještě podruh Václav Dvořák, zedník, s manželkou Dorotou, Václavovou dcerou. Na gruntě mladšího hospodáře žili kromě početné hospodařovy rodiny jako podruzi Jan Málek s ženou Alžbětou, Karel Čermák s ženou Dorotou, Mařena Čermáková a děvečka Anna. Podruzi zřejmě žili v chalupě, která patřila ke gruntu. Existence této chalupy je uvedena v seznamu osob z r.1745. V tomto seznamu je uveden i počet obyvatel, kteří již byli biřmovaní a vykonali velikonoční zpověď. Ve vsi Křenku jich bylo 109, ve Lhotě 101, ve Staré Boleslavi 479. 

Mladší syn Tomáš se stal zakladatelem dalšího selského rodu Hálů, kteří hospodařili na gruntě dnes č.21.

V r.1740 nastoupila na trůn císařovna Marie Terezie, začaly války o dědictví rakouské s evropskými státy, které nechtěly uznat dědické právo ženy na trůn. Velkou část Čech obsadila francouzsko-bavorská armáda, v dalších letech musela habsburská armáda bojovat v Čechách s Prusy, než se je podařilo po r.1744 vypudit. Boje ale nekončily, mír byl uzavřen až r.1748. Válkou velice trpěli poddaní, armáda jim ničila pole a úrodu, měli málo zásob na zimu, museli doplňovat svými syny habsburskou armádu. 

Václav Hála byl  v té době rychtářem stejně tak jako později jeho nejmladší syn a nástupce na rodném gruntě Matyáš. Přestože patřil k největším sedlákům ve Křenku, důsledky války a zatížení daněmi a vrchnostenskými poplatky bylo tak velké, že nezvládl během svého života splatit svým sourozencům dědické podíly. V r.1744, 1745 a 1746 je v pozemkové knize sourozencům zapsána nulová splátka „pro vojnu brandeburskou a neourodu“. Tato povinnost přešla na jeho nástupce na gruntě, syna Matyáše. 

 Datum úmrtí Václava není v matrice zaznamenáno, jeho žena Dorota zemřela v 60 letech 4.8.1748. Václav zemřel v první polovině téhož roku nebo koncem roku předchozího, což vyplývá z gruntovní knihy. V roce 1747 splácel ještě splátku z dědického podílu rodného gruntu dětem svých již zemřelých sester a v srpnu následujícího roku přebírá grunt po zemřelých rodičích syn Matyáš. 

V době předání gruntu č.14 byli v chlévech 2 voli, 1 kráva, 1 plemenice (chovná kráva), 1 tele, 3 ovce, 6 hus, 1 kohout a 5 slepic a prasata (počet neuveden). Během posledních dvaceti let  oženil a vdal svých osm dětí, každému dal věno v penězích a 1 vola, 1 krávu a 3 ovce, celkem tedy 8 volů, 8 krav a 24 ovcí, jak je uvedeno v pozemkové knize při předání gruntu synu Matyášovi.

 Dalším přímým předkem byl Václavův nejmladší syn Matyáš. Narodil se v r.1728 na gruntu č.14. Když mu byly dva roky, ženil se jeho nejstarší bratr, ve čtyřech letech byl už strejdou. Rodný grunt v Křenku č.14 kupuje od otce ve svých 20 letech, v roce, kdy zemřela matka a hospodyně. 

V gruntovní knize č.5 Okresního soudu Brandýs n.L. je zápis o převzetí gruntu. Oceněna byla světnice s třemi okny, stolem, mísníkem, lavicemi, kamny, dvěma železnými kamnovci, chlebovou pecí, síň s komínem, komorou a sklípkem, maštal, chlév a dva malé chlívky, kůlna, chlív ovčinek (ovcí) a jeden malý chlívek, studně zděná, vrata k stavení, stodola, 1 tele, 1 plemenice, 6 hus, 1 kohout a 5 slepic, obilí v slámě, 130 mandel žita (mandel=seskupení asi o patnácti kusech, do něhož se skládá obilí na poli), 26 mandel ječmene, 5 mandel ovsa, hrách, seno, otava, 30 pytlů cibule, 1 vůz dobrý a 1 špatný a 1 okovaný, 2 pluhy, 2 brány, nářadí dobré. Celková hodnota byla 270 kop grošů. V té samé hodnotě jsou v knize rozepsány Matyášovy závazky, které musel splatit, včetně vyplacení dosud svobodného bratra Jiřího v částce 65 kop. Protože byl Matyáš také svobodný a nedostal žádný dědický podíl, z celkové hodnoty převzatého gruntu mu byla odečtena také částka 65 kop a 5 kop na budoucí svatbu. Dále dostal 1 vola, 1 krávu a 3 ovce stejně jako všech 8 vdaných sester a ženatých bratrů, když odcházely z rodného domu. Prasata a včely si měli všichni sourozenci rozdělit a penězi se vyrovnat. „Mimo pak toho všeho také 1 vůl na outraty funerální (pohřební) mrtvým vynaložen jest“ - je poslední položkou předání gruntu. Poslední věta pak informuje, že zápis byl vyhotoven „ v Jeho císařské Milosti zámku brandýským dne a léta svrchu psaného“. ( 17.8.1748) V této gruntovní knize jsou na dalších stránkách zapsány v každém následujícím roce vyčíslené Matyášovy splátky. Od roku 1748 do r. 1765 splácel každoročně dědické podíly z gruntu dědečka Lukáše Hály, které jeho otec Václav Hála za dobu svého celoživotního hospodaření nestačil splatit. Teprve od roku 1766 začal splácet svým sourozencům dědické podíly po rodičích. V r.1777 splatil poslední splátku Jiřímu Mickovi, synu sestry Ludmily Mickové ze Skorkova.

Naspořit peníze na platby bylo v těchto letech velmi obtížné. Roky 1770 - 1772 jsou označeny jako hladové roky. Počasí totiž zemědělcům vůbec nepřálo. Deštivé počasí s přívalovými dešti a povodněmi, které se střídalo s obdobím horka a sucha, ničilo úrodu. Nesklidilo se obilí, nebylo seno pro dobytek. Hlad vyústil v hladomor. Z celkového počtu 4 milionů obyvatel v českých zemích zemřelo během jednoho roku ( červen 1771 - červen 1772 ) v důsledku hladu nejméně 250 000 lidí. Nejhorší období bylo od zimy do příští sklizně, protože všechny zásoby byly snědeny. Podle F.Palackého jen od ledna do srpna 1772 zemřelo v Čechách 205 000 lidí. V důsledku těchto hladových let se u nás rozšířilo pěstování brambor a ozimého ječmene, který se sklízí dříve než žito a byl u nás do té doby téměř neznámý. 

Matyáš se ženil dvakrát. Záznam o svatbě s první ženou Alžbětou bohužel v matrice chybí. Známé je narození šesti dětí – dvou dcer a čtyři synů. Dospělého věku se dožil syn Matyáš, který se oženil s vdovou po Matyáši Pokorném do Všetat, a dcera Dorota, provdaná za Josefa Hlaváčka do Mečeříže č.51. Manželka Alžběta zemřela 13.2.1764 ve věku 29 let.

Už 5.3.1764 v kostele sv.Jakuba v Předměřicích nad Jiz. slavil Matyáš, v té době už křenecký rychtář, svatbu s Ludmilou Raudnickou z Kochánek. Její otec, svobodný pán z Mydlovaru, byl naším jediným přímým předkem, který nebyl poddaný žádné vrchnosti a měl šlechtický původ. Jeho předci byli zemané a vlastnili v Kochánkách v 16.stol. mlýn. 

Mladá maminka se tak začala starat o ročního Václava, dvouletého Matyáše, sedmiletou Dorotu a dvanáctiletu Kateřinu. Roční Václav měsíc po smrti maminky a devět dnů po příchodu nové maminky umírá. Ludmile bylo 22 let, Matyášovi 35 let, v té době byl už několik let křeneckým rychtářem. Měli spolu čtyři dcery a čtyři syny. Osmnáctiletou dceru Magdalenu provdali do Rudče za Tomáše Veselého, dvacetiletou dceru Annu do Vestce č.13 za Václava Jelínka. 

V r. 1795 oddělil Matyáš od gruntu č.14 pro syna Josefa 42 měřic svých pozemků a postavil mu chalupu č.32. Tam se přistěhovala nevěsta Anna Veselá ze Záryb č.14. Matyáš si vymiňuje každoroční vejminek – 4 strichy žita, 2 strichy ječmene, 2 věrtele hrachu, seno, otavu, dlouhou slámu (ječnou) a slámu hnojnou. Strich =28,77 arů, věrtel=23,4 litrů.

Nejmladší syn Jan zůstal doma a hospodařil na rodném gruntě. Jaký byl osud dvou nejstarších synů, zůstává nevyřešenou otázkou. Úmrtí není v matrice zapsáno, možností je odvod na vojnu nebo ženitba na jinou farnost.

O Matyášovi se dochovaly kromě zápisu v gruntovní knize také zápisy v jiných archivních dokumentech. Kapitula sv.Kosmy a Damiana ve Staré Boleslavi si evidovala zkoušky z katechismu. V únoru r.1746 vykonal zkoušku „Matěj, syn Václava Hály, sedláka“, jak je uvedeno v dokumentu Vyučování náboženství na školách v letech 1745 - 1770. Jsou zde uvedeny děti a mládež z obcí Dřísy, Křenek a Lhota. Zajímavé je, že našemu přímému předku bylo již v době konání zkoušky 17,5 let. 

V Knize poddanských platů na panství Brandýs nad Labem z r.1784 je uveden seznam všech hospodářů ve všech vesnicích. Křenek byl jednou ze 37 obcí na brandýském panství. Obyvatelé byli císařští poddaní, panství patřilo vždy někomu z habsburské rodiny. Ve Křenku bylo 12 gruntů, ve vesnicích v okolí bylo největší Sudovo Hlavno s 29 grunty, Konětopy s 25 grunty, v Zárybech bylo 19 gruntů, v Nedomicích 16 gruntů, v Kostelním Hlavně 11 gruntů, ve Lhotě 9 gruntů, v Ovčárech 7 gruntů, v Čečelicích 3 grunty. Ves Dřísy patřila do majetku Kapituly sv.Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi, k děkanskému statku. Hospodařilo v ní 16 sedláků a 1 chalupník (Tereziánský katastr – pol.18.stol.).

Ve Křenku patřil v r.1784 největší grunt č.1 Václavu Cerhovi, pozemkovou daň měl vyměřenou na 46 zlatých a 14 krejcarů. Z gruntu č.15 platil Jan Vaněk 35 zlatých a 12 krejcarů. Josef Málek z č.11, Matěj Černý z č.12 a Matěj Hála z č.14 platili po 33 zlatých. Dalších sedm statků už bylo menších s nižší výměrou daní. Na gruntě č.2 hospodařil Václav Syrový, na č.13 Josef Veškrna, na č.18 Josef Stránský, na č.19 Tomáš Černý, na č.20 Jan Dvořák, na č.21 Václav Hála a na č.27 Václav Cerha. Z obecních pozemků, což bylo 6 strychů obecního lesa (1,7 ha), platila obec 19 zlatých 52 krejcarů. Další roční platbou, se kterou musel hospodář počítat, bylo vyúčtování peněžité náhrady za robotu. Matěj Hála platil 30 zlatých, Václav Hála z č.21 pouze 2 zlaté. Kromě těchto 12 statků bylo ve Křenku ještě 10 chalup s malou výměrou půdy. Patřily Antonínu Bolenovi, Janu Barovi, Josefu Novákovi, Jiřímu Procházkovi, Václavu Harantovi, vdově Hlaváčkové, vdově Barové a Václavu Zvěřinovi s daní od 1 do 3 zlatých. Byli to nájemci vrchnostenských polí, tzv. dominikálu.

Matyáš Hála byl rychtářem ve Křenku nejméně 37 let. První záznam je v matrice zemřelých u jeho syna Matyáše v únoru 1761, poslední z r.1798, kdy mu bylo 70 let. Za tři roky zemřel. Podlehl souchotinám (tuberkulóze) 21.7.1801. Od r.1799 byl vrchností jmenován dalším rychtářem Josef Veškrna.

Nejmladší syn  Jan, další hospodář na gruntu č.14, se narodil 29.1.1779. Ve 20 letech se žení s Alžbětou,  dcerou sedláka Jiřího Micky ze Sojovic. Oddavky proběhly v kostele sv. Jana Křtitele ve Skorkově. Za dva roky, v roce otcovy smrti, kupuje rodný grunt. 

Matka Ludmila, vdova, má zajištěný vejminek u syna Josefa v č.32 i u syna Jana v č.14. Syn Josef po pětiletém hospodaření 24.5.1806 prodává svou chalupnickou živnost Františku Janouškovi za 4350 zlatých. Na hotovosti dostal 3908 zlatých, zbytek dostali jeho sourozenci a matka jako dědický podíl. František Janoušek se zavazuje vyplácet vejminek vdově Ludmile Hálové, roz.Raudnické. Ročně dostane z chalupnické živnosti č.32 dva strichy žita, jeden strich ječmene, jeden věrtel hrachu, seno, otavu a ječnou slámu. Dožádanými svědky podpisu smlouvy byli Antonín Veškrna, Josef Černý a bratr Jan Hála. Pod smlouvou je podepsán rychtář Václav Cerha. Matka Ludmila umřela v necelých 70 letech u syna Jana na gruntu č.14 v roce 1813. 

Jan měl s Alžbětou jen tři děti, což je na tehdejší dobu dost neobvyklé. Navíc se jim narodily během tří let  a tří měsíců do otcova věku 24 let a matčina věku 27 let. Další záznamy v matrikách narozených nejsou. Syn Jan zemřel tři týdny po narození, nejstarší syn Josef s nejmladší dcerou Annou se dožili dospělosti. Matka Alžběta zemřela 19.3.1822 v necelých 47 letech. Jan se znovu neoženil. Za necelý rok vdává devatenáctiletou dceru Annu za Václava Stránského, syna Václava Stránského z č.18, a za dalších pět let jim prodává gunt. Ve svém bývalém gruntě zůstává bydlet spolu se ženatým synem Josefem, jeho ženou Alžbětou a vnukem Václavem v nájmu jako podruh. Možná žili v roubence, která ohraničovala dvůr směren na náves a sloužila jako vejminek. Byla zbouraná až v roce 1982. Janovi je 49 let, synu Josefovi 28 let. Proč grunt nedostal syn Josef, zůstane asi nevyřešenou otázkou. Možná hrál roli výběr manželky synem Josefem. Janova snacha, případná hospodyně na gruntě, byla dcerou sluhy z Neratovic. Zřejmě neměla věno potřebné k vyplacení podílu z ceny gruntu ženichově sestře Anně. Je také otázkou, jestli uměla hospodařit na selském gruntě. Role hospodyně byla velmi důležitá. Musela umět dojit krávy, zpracovat mléko na máslo a tvaroh, případně sýr, péct chleba, starat se o drůbež, pomáhat při sklízení úrody. Určitě měl Jan pro převod gruntu velmi vážné důvody. 140 let v něm žili jeho předci, otec, děda i praděda byli rychtáři, grunt č.14 byla 100 let rychta. Otázkou zůstává, jestli syn Josef byl schopen stát se hospodářem ze zdravotních důvodů. Zemřel totiž šest let po převodu gruntu své sestře Anně, vdané Stránské. Datum Janova úmrtí není ve staroboleslavské matrice zapsáno. 

Nejstarší syn Josef je naším dalším přímým předkem. Narodil se 2.12.1799 ve Křenku č. 14. Protože otec rodný grunt prodal dceři Anně, Josef žil celý život v nájmu jako podruh a pracoval jako nádeník - zedník. Žil ve Křenku č.3, kde se mu narodil první syn Václav, v č.14, kde se narodil a zemřel syn František, v č.13, kde se narodil syn Josef, a v č.8, kde se narodil jako pohrobek v srpnu 1834 syn František a kde v květnu 1834 otec Josef zemřel. Bylo mu 34 let. 

Jeho manželkou byla Alžběta Špičková z Neratovic. Její otec pracoval v Neratovicích jako sluha, zemřel u dcery Alžběty ve Křenku č.8 rok po smrti svého zetě, v matrice je uveden jako žebrák. Po smrti manžela musela Alžběta sama živit nádenickou prací tři malé syny – novorozeného, tříletého a čtyřletého. Za tři roky po smrti manžela se Alžběta znovu vdává za vdovce a nádeníka Jana Bolena, který žil jako podruh také v Křenku č.8. O nejstarším synu Václavovi jsem jeho životní osud nevypátrala, nejmladší syn František zemřel ve třech letech, půl roku před matčinou druhou svatbou.

Prostřední syn Josef prožil život ve Křenku a je naším dalším přímým předkem. Narodil se 28.12.1830 ve Křenku č.13. Ve třech a půl letech mu umírá otec a matka musí celodenní prací zajišťovat živobytí pro sebe a tři děti. V archivním materiálu Kapituly sv.Kosmy a Damiana ve Staré Boleslavi pod názvem Seznam školního prospěchu žáků v triviální škole ve Lhotě (dvojtřídní) je uveden Josef Hála, který v r.1839 končí 1. třídu a v říjnu téhož roku začíná druhou třídu. Povinná školní docházka byla od 6 do 12 let. Až do 18 let se měla mládež zúčastňovat nedělních opakovacích hodin. Josef se nechtěl spokojit se životem nádeníka bez vlastního hospodářství. V sirotčí kase měl uložen po otci dědický podíl z dědova prodeje gruntu č.14 z r.1828, celých 1000 zlatých ve stříbře. Rozhodl se proto koupit chalupnickou živnost č.32, kterou oddělil od gruntu č.14 jeho praděda Matyáš, hospodařil na ní dědův bratr Josef, od r.1806 František Janoušek a v r. 1838 ji koupil strýc Václav Stránský. Právě od něho ji 19.11.1849 Josef koupil za 3200 zlatých. Bylo mu 19 let, zastupoval ho zvolený kurátor Antonín Uřídil z Mečeříže. 1000 zlatých zaplatil při sepsání smlouvy, zbytek ve dvou splátkách v dalším roce. Koupil „kontribučenskou chalupnickou živnost, tak jak stojí a leží, co v staveních hlínou neb vápnem obmazáno a s hřebem přibito se vynachází, se zanecháním jednoho vola, jedny krávy, jedného vozu, jedného pluhu a jednych bran se vším příslušenstvím, pak s těma k živnosti přináležijícíma grunty, a sice celkem 39 měřic se vším právem, povinnostma a břemeny.“ Břemenem byl pojištěný vejminek pro Františka Janouška a po jeho smrti ten samý vejminek pro prodávajícího Václava Stránského a k tomu jeětě jeden sáh měkkého borového dřeva a dvě komory, z toho jednu při stodole. Za tři a půl roku se Josef žení s vnučkou vejminkáře Františka Janouška, s patnácti a půlletou Annou Janouškovou.

Anna Janoušková, náš přímý předek, se narodila 19.8.1837 ve Křenku č.32. Chalupa v té době patřila jejímu dědečkovi, rychtáři Františku Janouškovi, který ji však rok po Annině narození prodal Václavu Stránskému. Vymínil si zde však výminek. V té době byl již sedm let podruhé ženatý s Annou, rozenou Černou, vdovou po Václavu Hálovi, nádeníku ze Křenku. S tou už neměl žádné děti. Tatínek Jan Janoušek zde s maminkou Marií, rozenou Mouchovou (někteří faráři psali Moučkovou) z Brázdima č.10, žili devět let. Narodily se jim zde čtyři děti, z nich přežili Josef, nar. v listopadu 1831, a Anna, náš přímý předek. Po dědečkově prodeji kupují od Václava Vaňka chalupu ve Křenku č.28. Zde přibyl do rodiny syn Jan, nar. v květnu 1841. V únoru 1846 umřela maminka Marie a tatínek Jan Janoušek se v listopadu téhož roku oženil s devatenáctiletou Marií Veselou. Ta se stala maminkou jen o čtyři roky mladšího patnáctiletého Josefa, devítileté Anny a pětiletého Jana. Jaký byl asi Annin život? Rok po tatínkově svatbě se stala chůvou bratra Františka a za dva a půl roku chůvou bratra Václava. Celodenní péče starších sester o mladší sourozence byla v té době běžnou záležitostí. Anna ovšem sestru neměla, byla na péči o malé bratry sama. Pomoc v domácnosti a na poli i při sušení sena byla pro děti v té době také samozřejmostí. Kromě mladších bratrů se určitě současně starala i o hejno hus nebo o krávu na pastvě. Její časný sňatek s Josefem Hálou v necelých šestnácti letech byl možná únikem z rodiny. Vdala se na chalupu č.32, kde prožila první rok svého života u dědečka rychtáře Františka Janouška.

Josef a Anna spolu měli 6 synů a 5 dcer. Nejstarší Václav, roz.1855, je naším dalším přímým předkem, další Josef, roz.1857, se oženil s Marií Urbanovou z Nedomic a hospodařil na rodné chalupě č.32. Jeho dcera Anna, roz.1893, se vdala 30.9.1916 na Borek č.10 za Václava Houšteckého. Třetím dítětem byla dcera Marie, roz.1860, která si vzala ševce Václava Bodláka z Toušeně a žila s ním ve Křenku č.50. Její sestra Kateřina, roz.1862, se vdala do Kostelního Hlavna č.80 za tesaře Antonína Stracha. Dalšími syny Josefa a Anny byl František, roz.1863, který si vzal služebnou Kateřinu Špurkovou, dceru Josefa Špurka, domkáře z Nedomic č.1, a žil mimo Křenek. Syn Jan, roz.1865, zemřel týden po narození. Další syn Jan, roz.1866, se oženil s Františkou Kunrádovou z Ovčár č.54 a žil mimo Křenek, možná v Ovčárech. Další dcera Anna, roz.1868, zemřela ve dvou měsících. Syn Antonín, roz.1869, se oženil s Annou Slezákovou ze Dřís č.51 a žili spolu ve Křenku č.36. Měli pět dcer a syna Václava, roz.1907, který se oženil do Pardubic s Libuší Klimešovou. Další dcera Rosarie, roz.1875, zemřela v necelých pěti měsících a poslední dcera Anna, roz.1875, se vdala do Ovčár za Josefa Svačinu z č.42. Všechny děti se narodily v č.32. 

Josef Hála zemřel na mrtvici v necelých 49 letech 25.8.1879. Půl roku před smrtí ještě stačil oženit syna Václava s Ludmilou Průchovou ze Dřís č.19. Manželka Anna se stala vdovou ve 42 letech. Hospodařila sama s pomocí svých dětí. Nejmladším sirotkem byla 4letá Anička, následoval 10letý Toník, 13letý Jenda, 16letý Frantík, 17letá Kačenka, 19letá Mařenka a nejstarší 22letý Pepa. Ten se  za čtyři roky oženil a zůstal na rodné chalupě. Matka Anna ještě vdala dcery Marii a Kateřinu, doma hospodařil syn se snachou, takže se po šesti a půl letech vdovství rozhodla vdát. Podařilo se jí to ještě dvakrát. V březnu r.1886 ve 48 letech si vzala za manžela 72letého vdovce Jana Nehasila a odstěhovala se zřejmě s 11letou dcerou Annou k němu do Lázní Toušeň č.4 Manžel ovšem za několik měsíců zemřel, ale zřejmě ne v Toušeni, protože v matrice zemřelých není o jeho úmrtí záznam. Anna byla opět vdovou, ale už v listopadu téhož roku se znovu vdala. Manžela si vybrala také v Toušeni, byl jím v č.30 výminkář, 63letý vdovec František Salač. I toto manželství nevydrželo dlouho, za sedm měsíců po svatbě v červnu 1887 manžel umírá. V matrice zemřelých je uvedeno, že byl raněn mrtvicí následkem sebeoběšení v nepříčetném stavu. Tato událost možná ovlivnila její dva další potencionální ženichy, se kterými už měla tři ohlášky v kostele. Těsně před svatbou však z obou svateb sešlo, jak je uvedeno v seznamu ohlášek Kapituly sv. Kosmy a Damiana ve Staré Boleslavi. Vdávat se měla rok po smrti posledního manžela za Jana Olmera ze vsi Mrzky, okr. Kolín, potom hned v dalším roce za Josefa Krupku ze vsi Mstětice, okr. Brandýs n. Po všech pokusech dožila u svého syna Josefa Hály ve Křenku č.32. Zemřela 3.1.1926 ve věku 88 let.

Nejstarší syn Václav, roz. 26.8.1855 v Křenku č.32, je naším dalším přímým předkem. Ve třiadvaceti letech, 18.2.1879, se oženil s Ludmilou, dcerou gruntovníka Václava Průchy ze Dřís č.19.  Ludmila byla bohatá nevěsta z velkého druntu, přinesla určitě velké věno. Historie jejího rodu je popsána v další kapitole. 

Dva měsíce před svatbou dostal Václav grunt svých předků ve Křenku č.14. Ve smlouvě postupní mu ho „daruje, postupuje a odevzdává“ jeho prateta, sestra dědečka, Anna Stránská, rozená Hálová ve Křenku č.14.  Před  padesáti lety dostala grunt od svého otce Jana Hály. Smlouva byla napsána v prosinci 1878 a už v březnu 1879, měsíc po svatbě, byla polovina napsána na manželku Ludmilu.  Toto předání gruntu Václavovi měla Anna Stránská v úmyslu již dříve, když ovdověla. Deset měsíců po smrti manžela, v říjnu 1875, svou poslední vůli ústně projevila c.k.notáři Janu Chourovi v Brandýse nad Labem. Svědky byli Josef Vaněk, rolník v Křenku č.15, a Josef Hradecký, kovář a hostinský v Křenku č.4. Podle poslední vůle byl Václav povinen vyplatit svého otce částkou 200 zlatých a každého sourozence částkou 300 zlatých, celkem 2600 zlatých. To Václav čtyři roky před svatbou věděl, a proto si musel najít bohatou nevěstu, aby mohl z jejího věna všechny podíly z gruntu zaplatit. Tak to na statkách chodilo, proto rodiče nedovolili svatbu z lásky s děvečkou nebo chudou dívkou bez velkého věna. Za svůj přínos se nevěsta brzy po svabě stávala spolumajitelkou statku. Anna Stránská žila na výměnku v č.14 ještě osm a půl let. Zemřela 30.8.1887 ve věku 84 let 6 měsíců. 

V listopadu 1879 se Václavovi a Ludmile  rodí první dcera Anna. V osmnácti letech však umírá na tzv. povšechnou tuberkulózu. Další dcera Marie se narodila až za sedm let po Anně. Ta ovšem po měsíci umřela. Následovali dva synové, Josef, nar.1889, a Václav, nar.1891. Posledním dítětem byl náš další přímý předek, dcera Marie.

V prosinci 1900 proběhlo sčítání lidu i užitkových zvířat. Ve Křenku žilo 326 obyvatel, a to 167 mužů a 159 žen. Koní bylo 8, hovězího dobytka 105 kusů, koz 33, prasat 95, počet úlů 5, slepic 447, hus 75, kachen 3 a jiné drůbeže 168 kusů.

Václav byl veřejně činný. Úřad starosty zastával 13 let. Poprvé byl zvolen starostou obce v září r.1899, prvním radním se stal Václav Málek z č.11, druhým radním František Kutina z č.54. V prosinci 1902 byl Václav znovu zvolen, prvním radním se stal František Kutina, druhým radním Josef Machka z č.8. V březnu 1903 složil slib člena místní školní rady spolu s bratrem Josefem Hálou z č.32, Františkem Kutinou z č.54 a Františkem Zvěřinou. Ve školním roce 1902/1903 se učilo ve škole v Křenku 56 dětí, všichni v jedné třídě. Z toho příslušelo do zdejší obce 46 dětí, 17 chlapců a 29 dívek. Do jiné školní obce, většinou do Lhoty, chodilo pěšky 10 křeneckých dětí. Školné platilo 23 dětí, od školného bylo osvobozeno 33 dětí. Kromě náboženství a ručních prací učil všechny ostatní předměty Václav Vend. Ten byl správcem školy a učitelem od jejího založení v r. V únoru 1906 se konaly další volby do obecního zastupitelsta, Václav byl opět zvolen starostou, prvním radním se stal František Kutina, druhýn radním Václav Málek z č.11 a třetím radním Dominik Dlouhý z č.33. Ve stejném složení bylo zvoleno představenstvo obce i ve volbách v r.1909. V následujících volbách 24.2.1912 byl zvolen do výboru obce. V r.1914 vypukla 1.svět.válka. Další volby v r.1915 se už nekonaly, byly odloženy na neurčito. Václav byl tedy členem výboru po celou dobu 1. světové války až do příštích voleb 29.6.1919. Starostou byl v té době František Málek, členy představenstva obce se stali Václav Málek, Josef Dvořák a Josef Hála, bratr Václava. V dalším volebním období do října 1927 byl jmenovaným členem obecní finanční komise, starostou byl Václav Málek z č.11.

Ve školní kronice je zajímavá informace týkající se čeledína na statku č.14. V květnu 1909 byla na c.k. okresním hejtmanství od zemědělské rady vyplacena odměna 50 korun ve zlatě Václavu Vaňkovi, čeledínu u Václava Hály č.14 za 32leté věrné služby.

Za 1. světové války byl Václav od r.1915 členem místní zásobovací komise spolu s Václavem Málkem z č.11, Dominikem Dlouhým z č.33 a s Václavem Vendtem, řídícím učitelem mísní obecné školy. Komise přidělovala lidem, kteří neměli zásoby z vlastních polí, výkazní lístky o spotřebě chleba a mouky s denní dávkou pro lehce pracující 200 g a pro těžce pracující 300 g mouky. Průměrně bylo týdně vydáno 170 výkazních lístků, tzv. moučenek a chlebenek. Rolníci, samozásobitelé, měli sice obilí, ale k vlastní spotřebě si směli dát semlít jen malé množství – 350 g na hlavu a den. Při těžké polní práci to byla nedostatečná dávka. Byly zavedeny tzv. Mlecí výkazy, bez kterých nesměl mlýn obilí k semletí přijmout. Existovali ale mlynáři, např. V Červeném mlýně v Tišicích, kteří riskovali i přes časté kontroly a mleli rolníkům obilí i bez výkazu. Riskantní byla i cesta do mlýna a zpět, protože při kontrole mohlo být obilí zabaveno. Rolníci proto vyjížděli ze Křenku do Tišic po půlnoci a často se vraceli raději až večer za tmy. 6. a 7. února r.1917 se konala rekvisice (nucený výkup) obilí a brambor. Rolníci si museli zásoby schovávat, aby jejich rodiny netrpěly hlady. Přicházela však udání na c.k. Okresní hejtmanství, že rolníci zatajují zásoby, hlavně brambory. Koncem měsíce února se tedy konala prohlídka rolnických usedlostí u p. Josefa Málka z č.21, u Marie Janouškové z č.28, Františka Málka z č.21, Josefa Řezáče z č.62, Josefa Hály z č.32 a u našeho předka Václava Hály z č.14. Hledání však bylo neúspěšné, rolníci byli evidentně šikovnější. Takových rekvisic i za asistence vojska a četnictva bylo za války mnoho.

V únoru 1921 došlo ke sčítání lidu. Podle sčítacího archu pracoval v hospodářství č.14 jako kočí Václav Vaněk, nar. r.1855 ve Křenku, odměněný zemědělskou radou v r.1909. Děvečku nepotřebovali, protože v domácnosti pomáhala pětadvacetiletá svobodná dcera Marie. Ve Křenku žilo v tom roce 393 obyvatel v 82 domech.

Syn Josef se v r.1921 oženil s Annou Černou z Kostelce nad Lab. č. 148, jejich jediná dcera Anna, nar.19.11.1925, se vdala za Slávka Minaříka a žila ve Křenku. Josef žil ve Křenku č.7, zemřel v únoru 1936, příčinou byl žaludeční vřed. 

Syn Václav se v r.1922  oženil s Alžbětou Houšteckou ze Lhoty č.23, narozenou 24.11.1897. Hospodařil na rodném gruntu č.14. V r.1924 se mu narodila dcera Marta, ta však po dvou týdnech zemřela. Stejný smutek prožili rodiče 17.11.1925 po smrti syna Bedřicha, narozeného o měsíc dříve. Po pěti letech, 4.5.1929, se narodil Jaroslav. Neoženil se a žil až do smrti v domě č.14. Byl posledním Hálou na gruntě, s ním vymřel rod po meči. Alžběta, nazývaná Bětuška, byla prý pořádkumilovná a šikovná hospodyně. Zemřela v třiapadesáti letech 29.12.1949. Václav se znovu oženil s Annou, rozenou Hálovou z Ovčár. V době svatby jí bylo kolem padesáti let, jestli byla svobodná nebo vdova, není známo. Zemřela 2.5.1968.

Manželka Ludmila, roz.Průchová, zemřela 13.12.1922 v šestašedesáti letech na zkornatění cév. Teprve před půl rokem oženila mladšího syna Václava a přivítala na statku novou hospodyni Bětušku. V matrice zemřelých je uvedeno, že v 21:30 ještě drala peří a ve 2 hod. po půlnoci byla již mrtvá. Manžel Václav Hála se odstěhoval na vejminek. Přežil manželku o jedenáct let, zemřel 24.10.1933 ve Křenku č.14.

Vejminkem byla roubená chalupa, která podélně ohraničovala dvůr směrem do návsi. Byla postavena na přelomu 18. a 19. století, 3.5.1958 byla prohlášena národní kulturní památkou. Byl to roubený výměnek se špejchárkem a komorou, obdélníkového půdorysu, se sedlovou střechou, v šedesátých letech 20.stol. už krytou taškami. Původní krytinou byly došky nebo šindele. Ve výměnku byla štuková výzdoba na stropě. Krov byl hambalkový. Půda byla přístupna ze dvora novějším vikýřem. Vedle výměnku stála zděná bohatě členěná brána statku s brankou a vraty s datem 1856. Nad vraty byla umístěna nika (výklenek) se soškou světce. V evidenčním listu Národního památkového ústavu je brána popsána jako hodnotná zděná lidová architektura z pol. 19.stol. V r.1982 získal MNV Křenek od Státního památkového úřadu povolení roubenku zbourat. Ustoupila tak stavbě nové prodejny potravin. 

Nejmladší dcera Marie, nar. 22.2.1896 ve Křenku č.14, ja naším dalším přímým předkem. Narodila se mamince v jejích 39 letech. Ve dvou letech jí umírá osmnáctiletá nejstarší sestra Anna. Dětství prožila se dvěma staršími bratry. Do obecné školy začala chodit ve Křenku v pěti a půl letech, 3.9.1901.

Národní škola  byla založena rok před jejím narozením, r.1895. Žádost o zřízení byla podána už v r.1884 za starosty p.Václava Málka z č.11, ale bezúspěšně. Povolena byla až na základě druhé žádosti, podané v únoru 1893 za starosty p.Václava Janouška z č.12. Podle školních zákonů se muselo obecní zastupitelstvo zavázat z vlastních prostředků uhrazovat výdaje spojené se zřízením a zajišťováním chodu školy. V listopadu 1894 se konala volba členů místní školní rady. Úřední slib složili Václav Málek z č.11, Josef Machka z č.8, Antonín Kopejska z č.4 a náhradníci Josef Hála z č.32 a Jan Málek z č.26. Podmínkou okresní školní rady bylo mimo jiné posunutí záchodů dále od školní budovy a spojení s budovou krytou chdbou, zřízení řádné studny, založení školní zahrady a  „náležitého cvičiště tělocvičného“. 16.11.1895 začal školní rok pro 66 dětí, zatím v provizorní místnosti v č.3. V nové školní budově se děti sešly až na začátku příštího školního roku v počtu 71.  Správcem školy a zároveň učitelem byl Václav Vend, který se přistěhoval ze Staré Boleslavi. Školním dozorcem byl školní radou zvolen Václav Málek z č.11. Škola byla nejprve jednotřídní, od září 1910 dvojtřídní.  V jednotřídní škole učil náboženství kaplan František Horák, později Václav Šmejkal a ruční práce slečna Karolína Linhartová z Brandýsa, později slečna Božena Fišerová. Stupnice známek byla od jedničky do pětky, ale slovní hodnocení bylo rozdílné. Žák se choval velmi mravně, mravně, nedosti pořádně nebo nehodně. Žák prospěl velmi dobře, dobře, dostatečně, sotva dostatečně nebo nedostatečně. Žák se učil velmi pilně, pilně, nejednostejně nebo málo. Hodnotila se i vnější úprava písemných prací, byla velmi úhledná, úhledná, nedosti úhledná, neúhledná nebo nedbalá.

Ve druhém roce docházky se Marie chovala podle záznamu ve výkazu prospěchu a chování velmi mravně, učila se pilně. Nejhorší výsledky měla v počtech, prospívala dostatečně, ve 4.čtvrtletí sotva dostatečně. Za celý školní rok zameškala pouze dvacet dva půldní. Třetí rok školní docházky zahájila už ve druhém oddělení první třídy, prospěch se už zhoršil. Učila se nejednostejně (za 3), v počtech v každém čtvrtletí prospívala sotva dostatečně. Zameškala pouze osm půldní. Stejný prospěch měla i v dalších letech, velmi dobře prospívala v náboženství, ve čtení, kreslení a zpěvu. V pátém roce školní docházky zameškala pouze dva půldny. Vypovídá to o kladném přístupu rodičů ke vzdělání, protože spousta dětí i ve třicátých letech 20.stol. musela místo školní docházky  pomáhat v polních pracích nebo při opatrování mladších sourozenců. Snad nejhorší docházku měl Václav Machka, syn Václava Machky, povozníka ze Křenku č.56, který měl v pátém roce své školní docházky 28 zameškaných omluvených půldnů a 144 neomluvených půldnů. Jednou z nejpilnějších žákyň byla Julie Machková, dcera Josefa Machky, rolníka ze Křenku č.8, která měla v hodnocení všech čtvrtletí vždy více jedniček než dvojek. 

Po šesti letech obecné školy Marie pokračovala ve školní docházce do r.1912 ve Střední škole v Kostelci nad Lab., kam chodila od přívozu v Zárybech pěšky. Propouštěcí vysvědčení bylo Marii vydáno po čtyřech letech 18.4.1912, v jejích 16 letech. Výkazy prospěchu a chování se bohužel nedochovaly. Škola měla pět chlapeckých a pět dívčích tříd. Řídícím učitelem byl Bohuslav Prikner, ve škole působilo sedm dalších učitelů. Z nich byly čtyři ženy, všechny slečny. Žákům se vydávalo vysvědčení každé čtvrtletí.

Bratr Václav Hála, nar.v červnu 1891, začal chodit do školy v pěti letech do Lhoty, přestože ve Křenku už jeden rok škola fungovala. Pěšky tam docházel sedm let do června 1903, do svých 12 let. Potom rok navštěvoval hodiny náboženství v křenecké škole.

Marie měla vážnou známost s Čeňkem Petrem ze Staré Boleslavi. Otec prý jejich vztahu nepřál. Ve dvaadvaceti letech porodila nemanželskou dceru Annu, která však žila jen od 25.1.1918 do 1.2.1918. Příčinou úmrtí byla vrozená slabost. Proč byla nemanželská, proč se Marie nemohla vdát za Čeňka Petra, se můžeme jen domýšlet. Známé je, že se později oženil a jeho potomci žijí ve Staré Boleslavi. Marie se za pět let po této životní zkušenosti vdala za Václava Kettnera z Borku č.15, který se před třemi lety vrátil z čsl. legií z Ruska. Ten měl v mládí podobnou zkušenost, před odchodem do 1.světové války se stal otcem nemanželské dcery. Přivedl do jiného stavu děvečku, která u nich doma sloužila. Pocházela snad ze Všetat, kde dceru u rodičů porodila. Otec se k ní hlásil, a když se vdávala, vystrojil jí svatbu. Historie rodu Kettnerů je popsána v jiné kapitole.

Václav a Marie slavili svatbu 25.9.1923, jako svědkové se podepsali ženichův švagr Karel Krupička, zámečník v Borku č.15, a Josef Zvoníček, rolník v Borku č.11. Nevěstě bylo sedmadvacet a půl roku, ženichovi jedenatřicet let. Oddáni byli v kostele sv.Václava ve Staré Boleslavi, hostina byla připravena na dvoře v Borku č.3. Tuto rolnickou živnost koupil pro novomanžele ženichův otec. Václav a Marie se stali spolumajiteli domu č.3 a 12,7 ha pozemků 14.8.1924. V tom roce vlastnili dva koně, tři krávy a jedno tele. Pěstovali okurky, zelí, brambory, žito, oves a jetel. Okurky a zelí se rozvážely vlakem ze dříského nádraží po celých Čechách i do Německa. Byl to jeden z hlavních zdrojů příjmu. Zaměstnávali krmiče Josefa Hubáčka a v přiznání k dani z příjmu za rok 1924 uváděli jako kočího i bratra Františka Kettnera.

Za osm měsíců po svatbě, 18.5.1924, se celá rodina radovala z příchodu prvního syna Václava. Za dva roky, 12.3.1926, se  narodila první dcera Marie. Po roce 10.10.1927 následoval Vladimír, za tři roky 28.11.1930 Věnceslava, dále 3.2.1933 Emilie a 2.8.1934 Karel. Poslední dcera Ludmila se narodila šestačtyřicetiletému tatínkovi a dvaačtyřicetileté mamince 6.12.1938, dvacet let po prvním porodu.

Ve třicátých letech, v době hospodářské krize, nešla zelenina na odbyt. Příjmy byly nízké, manželé proto museli prodat část polí. Přestože chovali hodně slepic, děti dostaly vejce k jídlu jen výjimečně, všechna vejce se prodávala. Stejně tak máslo. Hlavní potravinou byly brambory a chleba, který se pekl v peci několikrá za měsíc a jedl se tak dlouho, až se nesnědly poslední kousky, třebaže už byly tvrdé nebo pokryté plísní. Ta se odkrojila a snědlo se všechno. Tak to vyprávěla dcera Emilka, dnes Fridrichová ze Dřís. 

Od 28.2.1955 byla Marie vdovou, žila v Borku č.3 u syna Vladimíra Kettnera. Byla velmi pobožná, pravidelně navštěvovala mše svaté v kostele sv. Václava nebo v kostele Panny Marie ve Staré Boleslavi. Často také navštěvovala svá vnoučata Pepíka, Milenku a Vláďu u své dcery Marie Podhrazké v Sudově Hlavně a Péťu, Stáňu a Helenku u dcery Emilky Fridrichové ve Dřísech. Nejvíce vnoučat však měla v Brandýse nad Labem, kam jezdila za Standou a Svatkou k synovi Vaškovi Kettnerovi, za Věrou a Irenkou k synovi Karlovi Kettnerovi a za Slávkou a Jitkou k dceři Slávce Moravcové, později Hajžmanové. Cestou z kostela se ve Staré Boleslavi zastavovala u dcery Ludmily G“unterové a vnuků Káji a Pavla. Doma vyprávěla pohádky vnoučatům od syna Vladimíra Vláďovi a Líbě. Zemřela 14.10.1970 ve svých 74 letech v Borku č.3. Je pohřbena spolu s manželem ve Staré  Boleslavi.

 

Zdroje:

 

1.  Státní oblastní archiv Praha – Chodovec:

    Matriky narozených, oddaných a zemřelých ř.k.f.ú. Stará Boleslav, Předměřice nad Jiz.

    Berní rula 1654 – Kouřimský kraj

    Soupis poddaných dle víry 1651

    Kapitula sv.Kosmy a Damiana ve Staré Boleslavi -

        Seznam osob, které vykonaly velikonoční zpověď r.1740, inv.č. 27

        Seznam osob, které vykonaly velikonoční zpověď r.1745, inv.č. 28

        Seznam školního prospěchu žáků v triviální škole ve Lhotě (dvojtřídní),  inv.č.95

        Vyučování náboženství 1745 – 1770, inv.č.92

        Svátost oltářní narozených 1793 – 1805, inv.č.30

        Soupis lidu 1830, inv.č.175

        Ohlášky snoubenců od r.1884, inv.č.38

    Velkostatek Brandýs nad Labem - 

        Pozemkové knihy nejstarší 1585-1715 – index zpracoval Tomáš Dvořák a vydal v říjnu 2012

        Rustikální pozemková kniha 1781, inv.č.252

        Kniha poddanských platů-celé panství- rok 1784, inv.č.2014

        Soupis lidu 1700, inv.č.192

        Soupis lidu 1805, inv.č.215

        Sčítání lidu 1828, inv.č.219

    Okresní soud Brandýs nad Lab. -

        Rustikální pozemková kniha 1715 – 1805, inv.č. 5

        Rustikální pozemková kniha 1804 – 1806, inv.č. 220

        Rustikální pozemková kniha 1825 – 1827, inv.č. 226

        Rustikální pozemková kniha 1849 – 1856, inv.č. 236

2.  Okresní archiv v Mělníku:

         Národní škola Křenek ( 1895 – 1976 )

        Kronika školy ve Křenku

        Střední škola Kostelec nad Lab. 1878 – 1953

3. Okresní archiv Praha – východ ve Zdibech-Přemyšlení:

    Notářství Brandýs nad Lab. - c.k.notář Jan Chour

        Protokol o posledním ústním pořízení p.Anny Stránské, rolnice ve Křenku č.14

    Okresní úřad Brandýs nad Lab. -

        Sčítání lidu z r.1921

        Správa obcí a osad, inv.č. 110 (seznamy volených členů obecního úřadu)

4. Katastrální úřad Středočeského kraje, okres Praha-východ, archiv pozemkových knih

        Smlouva postupní Anny Stránské s Václavem Hálou – Křenek č.14  

5. Národní památkový úřad Praha: Evidenční list nemovité kulturní pamaátky Středočeského kraje,               usedlosti ve Křenku č.14

6. Obecní úřad Křenek – Kronika obce Křenek

 

7.  Knihy – Dr.J.V.Prášek – Brandejs nad Labem. Město, panství i okres – 1.díl a 3.díl                            

          kol.autorů, PhDr.Pavel Bělina – Dějiny zemí Koruny české, II. díl

8. www.casopis.vesmir.cz (Zdeněk Vašků - Deštivé roky 1770-1772)

 

Sepsala Libuše Švecová, roz.Kettnerová z Borku, 

vnučka Marie Hálové a dcera jejího syna Vladimíra

 

Hradec Králové, leden 2017